Paczków

Počátky Paczkowa

Panorama Paczkowa a památky tohoto výjimečného města směrují naše myšlenky k minulosti a zvou k putování do hlubin historie. Město Paczków (od jména Pakosław) se ve Slezsku objevilo v polovině 13. století mezi ranějšími slovanskými osadami kmene Ślężanie.

Dřívější podání hovoří jako o zakladateli Paczkowa o římském vůdci se jménem Lucca, který se kolem roku 300, při návratu z daleké cesty, rozhodl usídlit v této oblasti. Osada, kterou založil a která si získala jeho jméno, se měla rozvíjet tak dynamicky, že již roku 791 byla poměrně velkým městem. Lucca zde měl postavit chrám, který zasvětil jednomu římskému bůžkovi. Jak říká legenda, současný farní kostel stojí přesně na stejném místě, jako zmíněná stavba.

Rozvoj osídlení na Sudetském předhůří je pak doložen na přelom 12. a 13. století. Budování nových vesnic v této oblasti zahájil biskup Vavřinec. Po tatarských nájezdech pokračoval v tomto úkolu jeho nástupce – vratislavský biskup Tomáš I. Právě on vydal 8. března 1254 souhlas se založením města, kdy uzavřel smlouvu s dvěma niskými Vlámy – Jindřichem a Wilhelmem – o založení nové tržní osady. Dokument byl sepsán v Nise (pol. Nysa), která již v té době plnila funkci správního střediska. Název nové osady byl odvozen od již existující vesnice Paczków, které se od té doby říkalo Starý Paczków. Město mělo obchodní a také obranný účel. Paczków byl již od samotného začátku strážním hradištěm, jehož úkolem byla ochrana jihozápadní hranice biskupského vévodství.

Ve 13. století město střežil i hrad, postavený Bolkem Vysokým nad řekou ze strany Kozielna. Strážní hrad se do dnešní doby nedochoval - byl zničen počátkem 15. stol.

Opevnění hradiště

S ohledem na obranný charakter města byl Paczków již od samotného počátku opevněn. Původně to byly zřejmě hradby ze dřeva a zeminy. Kolem roku 1350 nechal biskup Przecław vybudovat kolem města dvojité kamenné hradby. První, vnitřní zeď, byla postavena z valounů a měla 30 kulatých, skořepinových bašt. Ve vzdálenosti dalších 7-8 metrů byly postaveny vnější hradby, kdy se při stavbě používaly, kromě kamene, i cihly. Hradby měly 3 brány: Dolní (Wrocławska), Horní (Kłodzka) a Lázeňská (Ziębicka). Čtvrtá městská brána (Nyska) vznikla až v období renesance. Dodatečně byla u farního kostela prokopána tzv. Furta Zmarłych (Brána zemřelých), která vedla k nedalekému hřbitovu.

Ve stejné době byla zahájena výstavba kostela, který, jak říká tradice, byl postaven v místě rozebraného dřevěného chrámu. Stavba byla zahájena roku 1350 (trvala přibl. 30 let) a iniciátorem stavby byl zřejmě také biskup Przecław z Pogorzeli.

Vybudování městských hradeb zřejmě vyprovokovaly události roku 1318, kdy do Paczkowa vjel ozbrojený oddíl Jana Wustehube z Chałupek. Zbojníci vtrhli i do kostela, kdy během bohoslužby zavraždili několik lidí.

V průběhu staletí se osudy města a jeho obyvatel ubíraly různými směry. S ohledem na svou polohu a vztahy s vratislavským biskupstvím přecházel Paczków během staletí pod českou, rakouskou a pruskou vládu.

V prvních staletích své existence město prožívalo pohromy typické pro období středověku: hladomor (1325), povodeň (1333) a mor (1438). V r. 1428 byl Paczków obsazen husitskými vojsky, která obyvatelům ztěžovala život a způsobila řadu škod. V druhé polovině 15. století došlo k prudkému hospodářskému rozvoji města, což umožnila biskupská privilégia, která město získavalo. Nově začaly vznikat cechy: tkalců (1464 a 1476), řezníků a pekařů (1471), kožešníků (1481), kovářů (1483). V roce 1483 v Paczkowu vznikl i solný trh.

Období rozkvětu a jeho konec

Konec 15. století a polovina 16. století je dobou zesílených prací při opevňování města. Roku 1526 přešlo město spolu s celým Slezskem do rukou rakouských Habsburků. Pro Paczków to bylo obdobím největšího rozkvětu, byl významným střediskem soukenictví a obchodu a díky tomu byli zdejší obchodníci zámožní. Paczków získal právo konat čtyři jarmarky v roce a začal se intenzívně rozvíjet a rozšiřovat. Kromě patricijských domů stavěných místo původních dřevěných domů začaly vznikat veřejné stavby, např. pivovar (1551) a katolická škola (1557). Koncem 16. století město také získalo dva vodovodní řady.

Význam a rostoucí bohatství města ukončila epidemie cholery, která v letech 1603-1607 vzala život většině obyvatel města a zdárné období Paczkowa pak definitivně ukončila třicetiletá válka (1618-1648). Počet obyvatel klesl na 700 osob. Navíc bylo město zničeno i požárem v roce 1634 a následně, při jednom obležení, bylo zničeno hospodářsky. Obchod a řemesla ve městě takřka zanikly.

Když se v druhé čtvrtině 16. století obyvatelé Slezska začali připravovat na odražení případného tureckého nájezdu, bylo rozhodnuto o proměně zděného kostela na stavbu obdoby tvrze – středisko konečné obrany. Došlo k tomu ve třicátých letech 16. století. Přestavbu kostela uskutečnil zřejmě proslulý architekt Jakub Parr, který později modernizoval hrad v Bolkowu a přestavoval knížecí zámek v Brzegu.

Další léta pak znamenala neklidnou dobu. Války ničily hospodářství, ruinovaly domy, vylidňovaly město. V 17. stol. existovalo přísloví: „Hledej mně v Paczkowě”, což znamenalo vylidněné místo, kde je obtížně narazit na nějakého člověka. Přicházely i živly, vůči nimž byli lidé bezmocní. Čas však zahlazoval stopy živlů, nové generace obnovovaly zničené, zkvalitňovaly opevnění, zdokonalovaly městské stavby. Opět drnčely mlýny, rybníky byly plné ryb, bylo slyšet klapot tkadleckých dílen, pracovali ševci, hrnčíři, řezníci a pekaři. Kupci přiváželi a prodávali zboží. A před radnicí bylo možné opět zavěsit klobouk – znamení zahájení městského jarmarku.

19. století – rozvoj průmyslu

Paczków nadále patřil vratislavským biskupům a byl součástí biskupského niského vévodství až do doby sekularizace tohoto knížectví, tj. do r. 1810.

Od první poloviny 19. století se do města začal vracet život. Dynamicky se rozvíjel paczkowský průmysl. Kromě dlouhodobě fungujících mlýnů, koželužny, pivovaru a řemeslnických dílen zahajily výrobu nové podniky – továrna na výrobu svíček, výrobna kreslířských potřeb, továrna na mýdlo, výrobna zlacených rámů, dvě cihelny, později plynárna, mlékárna a městské vodovody. K oživení hospodářského rozvoje pak i dodatečně přispěla v roce 1874 výstavba železnice, která umožnila spojení s Nisou a Kamieńcem Ząbkowickým.

I v 19. století došlo k opravě a generálnímu úklidu u městského opevnění. V roce 1846 byly vybourány zbytky vnější zdi a o rok později šly do demolice budovy a mosty u bran, byl zasypán městský příkop, kdy na tomto místě vznikl městský park.

Světové války a návrat na polské území

I. světová válka nezanechala v Paczkowu výrazné stopy. Stejně tak i 1. září 1939 zahájená druhá světová válka, která do Paczkowa dorazila před svým koncem. Na město spadly celkem tři letecké bomby, kdy jedna zničila hřbitovní kostel sv. Jana. Válečné události poškodily městskou zástavbu Paczkowa asi z 15%. Je to nesrovnatelně méně než např. v Nise – toto město bylo zničeno asi z 55%. V polovině března 1945, po informaci o blížící se frontě, byla evakuována většina obyvatel, řada paczkowských dobrovolně město opustila. Paczków začátkem května 1945 dobyla vojska 59. armády gen. Ivana Korovnikova (I. ukrajinská fronta) během pražské operace Rudé armády. Po přechodu fronty se řada obyvatel Paczkowa navrátila do svých obydlí.

V důsledku, přes pohnuté a často tragické dějiny, se Paczków vrátil na polské území, ale poválečný příliv nového obyvatelstva, nespojeného emotivně s Paczkowem, způsobil chátrání a dokonce i zničení historické zástavby města. V roce 1956 došlo ke schválení plánu obnovy Paczkowa na základě historicko-urbanistické studie a projektu rekonstrukce starého města. Renovace památek byla zahájena v letech 1974-75.

Současnému Paczkowu, s populací málo přes 8000 obyvatel, se říká polské Carcassonne, kdy za toto srovnání vděčí středověkým hradbám – nejlépe v Polsku dochované památce městské pevnostní architektury a centrálnímu urbanistickému uspořádání, a který si dokonale zachoval své středověké tvary a proporce. Díky tomu město okouzluje svým historickým charakterem a láká návštěvníky mnoha velmi dobře dochovanými památkami a svým klimatem, plným středověké tajemnosti.